|
Od roku 1962 vznikaly osobitě stavebné akvarely
pevných forem s plošně vrstvenými barvami.
Vždy mne zajímalo zachycení pohybu v prostoru.
Zprvu jsou obrázky
vizuálně inspirovány
baletní scénou, řazením a pohybem figur - tvarů
a stylizací jejich gest v rytmu hudby.
Postupně, s osobními problémy, v obrázcích přibývá
znakové symboliky,
záznamů úzkostí
a nebo úniků do hravých fantasmat.
Obrazy jsou lidská díla, jsou to umělé odrazy,
repliky, transkripce, interpretace,
našeho vnímání skutečného světa.
|
|
|
Plocha
malovaného obrazu má jen dva rozměry
- vertikální a horizontální.
Na rovinné ploše jsou komponovány
jednoduché geometrické tvary
s členěním prvků v řadách a skupinách.
Jejích postupným sledováním,
porovnáváním a intuitivním zvažováním
velikosti, intenzity a kontrastu či souladu,
se do sestav vkládá pohyb - našich očí i mysli!
Jasně vymezené plochy a barvy
podněcují racionální úvahy o logice
sestavy, ale i sezitivní hru
s jiným smyslem viděného.
|
Naše abstrakce otevírá v plošných obrazech
prostor zdánlivě trojrozměrný.
Axonometrické znázornění prostorových těles
a lineární perspektiva,
překrývání, stupňování
a vrstvení tvarů
vytváří dojem hloubky a plasticity.
Plocha a prostor jsou v obrazech
v dialektickém protikladu,
v rozporném napětí
a současně v jednotné souhře.
Tak jako realita a fantazie.
Opírají se o sebe a vzájemně se ruší !
|
|
|
Světlo a stín prohloubí dojem trojrozměrnosti.
Světelná modelace vytváří iluzi plasticity.
Objekty reliéfně vystupující z roviny obrazu,
případně náznaky pozadí za objektem
dělají dojem hloubky a vzdálenosti prostoru.
Světlo plasticky modeluje objekty
a prohlubuje prostor obrazu.
V některých obrazech s fraktální geometrií
se světelný prostor volně obměňuje ,
vnáší se tam náhodné dimenze,
živější rozvíjení forem, rytmů a tvarů.
|
Jedna sinusoida,
posunovaná tak,
aby se křížila ve vrcholech a vytvářela síť.
Zvolit barvy,
které se doplňují a kontrastují,
na správná místa nasadit světla a stíny.
Vnímáme-li plasticitu,
jsou to prohlubně a obliny,
jen je pohladit,
nebo se do nich položit a pohoupat se.
Sledujeme-li plošné rozvržení,
nacházíme křížení sinusoid,
neúprosnou logiku skosení čtverců
a současně jejich barevné posuny
v dráždivé hře obměn a řádu.
|
|
|
Jako student jsem rád chodil malovat do krajiny.
Později jsem si obrazy krajin vymýšlel.
Nejsou to však jen konstrukce,
stále v nich zůstává ozvěna zážitku
z přírodní reality.
Výtvarně stylizované obrazy krajin
zpočátku
respektují zjednodušené přírodní tvary,
později
je také člení, geometrizují
a řadí do skupin.
Z procházek krajinou
stále čerpám životní energii ...
|
Velká jeskyně vtahuje
mnohotvárným hledáním cest,
objevováním nečekaných zákoutí
i úkrytů a skrýší.
"Vybudoval jsem si doupě
a zdá se,
že se povedlo..." / Franz Kafka
Surreálný prostor
s komplikovanou perspektivní strukturou.
Obtížnost kreslířského provedení
navozuje mimoděk respekt i averzi.
Vstupujeme-li do labyrintu
poznávání,
trapně bloudíme, ale i cenné nalézáme.
|
|
|
Čistě výtvarné prostředky -
tvary, barvy a jejich skladba,
kompozice a vzájemné souvislosti,
mohou vyjádřit nějakou ideu.
Objekty - předměty vizuálního obrazu,
se stávají znaky,
duchovními pojmy, ikonami,
mají poeticky symbolický význam,
něco sdělují, vyprávějí ...
Obraz chci vytvořit tak,
aby zapůsobil
na cit pro rozvahu a řád,
na kombinaci a důvtip
a na smysl pro pozitivní harmonii.
|
Hudba je nejabstraktnější umění,
je to lidská hra s tóny, s rytmem a dynamikou zvuků,
s vnímaným a nově vytvářeným
akustickým světem.
Některé prvky hudební skladby:
motiv a jeho obměňování a řazení,
rytmus a tempo, dynamika souzvuků a kontrastů,
jejich ladění a barvy, mi
připadají adekvátní
k některým prvkům malby obrazu.
Forma, tvar motivu, jeho řazení a opakování,
poměr tmavých a světlých barevných variací
i vztah celku k detailům vytváří dynamiku.
Intervaly mezi nimi, přepokládají postupné
sledování v čase, tím vzniká
dojem pohybu v určitém rytmu.
To je hudební princip intuitivně působící
i ve výtvarné skladbě.
|
|
|
Podstatné sdělení je nahoře nebo dole ?
Vpředu nebo vzadu? V jasu nebo temnotě?
V detailech nebo celcích?
V množství nebo ve střídmosti?
Lapidární minimum
akcentuje magii obrazu,
jeho emocionální a poetické kvality.
Okouzlení překračuje hranice reality
do říše imaginace a snu.
Svět umění je umělý,
ale právě tak skutečný
jako reálný svět.
Je v nás a potřebujeme ho.
Bez hry s iluzemi
bychom nemohli žít.
|