Od roku 1962 vznikaly osobitě stavebné akvarely
 pevných forem s plošně vrstvenými barvami.
Vždy mne zajímalo zachycení pohybu v prostoru.
 Zprvu jsou obrázky vizuálně inspirovány
baletní scénou, řazením a pohybem figur - tvarů
a stylizací jejich gest v rytmu hudby.
Postupně, s osobními problémy, v obrázcích přibývá
 znakové symboliky, záznamů úzkostí
a nebo úniků do hravých fantasmat.
Obrazy jsou lidská díla, jsou to umělé odrazy,
 repliky, transkripce, interpretace,
našeho vnímání skutečného světa.

Naše abstrakce otevírá v plošných obrazech
prostor zdánlivě trojrozměrný.
Axonometrické znázornění prostorových těles
a lineární perspektiva,
 překrývání, stupňování a vrstvení tvarů
 vytváří dojem hloubky a plasticity.
Plocha a prostor jsou v obrazech
v dialektickém protikladu,
v rozporném napětí
a současně v jednotné souhře.
Tak jako realita a fantazie.
Opírají se o sebe a vzájemně se ruší !

Světlo a stín prohloubí dojem trojrozměrnosti.
Světelná modelace vytváří iluzi plasticity.
Objekty reliéfně vystupující z roviny obrazu,
případně náznaky pozadí za objektem
dělají dojem hloubky a vzdálenosti prostoru.
Světlo plasticky modeluje objekty
a prohlubuje prostor obrazu.
V některých obrazech s fraktální geometrií
se světelný prostor volně obměňuje ,
vnáší se tam náhodné dimenze,
živější rozvíjení forem, rytmů a tvarů.

Jedna sinusoida, posunovaná tak,
aby se křížila ve vrcholech a vytvářela síť.
Zvolit barvy, které se doplňují a kontrastují,
na správná místa nasadit světla a stíny.
Vnímáme-li plasticitu,
jsou to prohlubně a obliny,
jen je pohladit,
nebo se do nich položit a pohoupat se.
Sledujeme-li plošné rozvržení,
nacházíme křížení sinusoid,
neúprosnou logiku skosení čtverců
a současně jejich barevné posuny
v dráždivé hře obměn a řádu.

Jako student jsem rád chodil malovat do krajiny.
Později jsem si obrazy krajin vymýšlel.
Nejsou to však jen konstrukce,
stále v nich zůstává ozvěna zážitku
z přírodní reality.
Výtvarně stylizované obrazy krajin
zpočátku respektují zjednodušené přírodní tvary,
později je také člení, geometrizují
a řadí do skupin.

Z procházek krajinou
stále čerpám životní energii ...

Velká jeskyně vtahuje
mnohotvárným hledáním cest,
objevováním nečekaných zákoutí
i úkrytů a skrýší.
"Vybudoval jsem si doupě a zdá se,
že se povedlo..." / Franz Kafka

Surreálný prostor
s komplikovanou perspektivní strukturou.
Obtížnost kreslířského provedení
navozuje mimoděk respekt  i averzi.
Vstupujeme-li do labyrintu poznávání,
trapně bloudíme, ale i cenné nalézáme.

Čistě výtvarné prostředky -
tvary, barvy a jejich skladba,
kompozice a vzájemné souvislosti,
mohou vyjádřit nějakou ideu.

Objekty - předměty vizuálního obrazu,
se stávají znaky,
duchovními pojmy, ikonami,
mají poeticky symbolický význam,
něco sdělují, vyprávějí ...

Obraz chci vytvořit tak,
aby zapůsobil
na cit pro rozvahu a řád,
na kombinaci a důvtip
a na smysl pro pozitivní harmonii.

Hudba je nejabstraktnější umění,
 je to lidská hra s tóny, s rytmem a dynamikou zvuků,
s vnímaným a nově vytvářeným akustickým světem.
Některé prvky hudební skladby:
motiv a jeho obměňování a řazení,
rytmus a tempo, dynamika souzvuků a kontrastů,
 jejich ladění a barvy, mi připadají adekvátní
k některým prvkům malby obrazu.
Forma, tvar motivu, jeho řazení a opakování,
poměr tmavých a světlých barevných variací
i vztah celku k detailům vytváří dynamiku.
Intervaly mezi nimi, přepokládají postupné
 sledování v čase, tím vzniká
dojem pohybu v určitém rytmu.
To je hudební princip intuitivně působící
i ve výtvarné skladbě.